Astrodeník GJPAstrodeník GJP

Elektronický pozorovací deník

Pozorovací deník


so./ne. 1./2. srpna 2009

Na Pulčinách jarmek byl

Pozorovací stanoviště: Pulčiny
Podmínky: oblačno, opar
Astrotechnika: Refraktor ED 80/600 mm na azimutální montáži Vixen PORTA, okuláry SKY LE 5 mm 1.25", SKY LE 20 mm 1.25", SKY SUPER PLÖSSL 10 mm 1.25", SKY SUPER PLÖSSL 25 mm 1.25"
Účastníci: Ivo Rohlena

První pulčinské pozorování jsem příliš neorganizoval, počasí dle předpovědi nemělo být dobré a pak byl na Pulčinách jarmek, díky němuž jsem měl auto už tak dost plné věcí a nechtělo se mi s sebou tahat další složitou astrotechniku. Ke všem jarmečním krámům paní Rohlenové jsem už tedy do auta naložil jen 1. žákovský dalekohled se základním vybavením a obvolal jen pár kmenových lidí našeho astrotýmu, kteří se mi zdáli pro daný účel - otestovat pozorovací stanoviště v blízkosti rekreační chatky paní Rohlenové - vhodní. Nikdo z obvolaných studentů mi nic nesliboval a nakonec mě, nebohého kantora, jak už to tak bývá, nechali všichni studenti na holičkách a na pozorování jsem zůstal sám.

Pozorovací podmínky nebyly dobré: byla velká oblačnost, už přes den, když jsem se rozhlížel ke vzdáleným kopcům a ke skalám, byl jasně patrný silný opar, navíc pozorování rušil dorůstající Měsíc. Aby toho neštěstí nebylo málo, vedle veřejného osvětlení, které se automaticky vypíná v 0:15, rušilo pozorování nejen osvětlení chalup a dřevěnic víkendových chalupářů a chatařů, ale i osvětlení nově zrekonstruovaného areálu bývalé školy v Pulčíně, ve kterém až do pozdních nočních hodin probíhal hudební doprovod jarmeku.

Někdy kolem 22:00 mi na mobil přišla obtěžující SMS zpráva, kterou jsem si bohužel nejen přečetl, ale začal na ni i odpovídat. Jako slabý příslušník silného pohlaví pochopitelně nejsem schopen dělat několik věcí najednou, přestal jsem dávat pozor a asi uprostřed psaní zprávy jsem si náhle uvědomil, že mi kolem krku už nevisí červená svítilna se dvěma LED diodami. Situace byla o to zoufalejší, že jsem se byl asi kolem 21:30 pár desítek metrů od dalekohledu vyčurat a teď jsem si nebyl jistý, jestli jsem svítilnu neztratil právě při tomto úkonu. Svítilnu jsem hledal přesně do 23:00, neustále jsem v kruzích obcházel dalekohled, šmátral rukama v trávě, mnohokrát jsem se vydal směrem do míst, kde jsem vykonal svou malou potřebu, ale ačkoli byla louka nedávno posečená, svítilnu jsem nenašel. Již zcela rozmrzen jsem se po hodině hledání přece jen smířil, že budu v souvislosti s astroprojektem vysvětlovat svou první škodnou událost (mezitím mě napadaly myšlenky, že chybějící svítilnu ze svého koupím, nebo se ke ztrátě zbaběle nepřiznám, ostatně mám ještě další tři stejné svítilny, nebo že to bude aspoň téma báječné fyzikální domácí úlohy - naše šikovné děti mi podobnou, ba ještě lepší svítilnu určitě vyrobí). S odhodláním jsem tedy opět přikročil k dalekohledu... a šlápl jsem na hledanou svítilnu. Takové štěstí, výborně!

Pozorovací podmínky byly opravdu zlé, souhvězdí se vždy jen tu a tam prodrala skrz oblačnost, často byla nekompletní, moc mi tu chyběla Katka, která se z našeho astrotýmu orientuje na obloze nejlépe. Navíc na otočné mapce hvězdné oblohy, kterou jsem si vzal, jsou čísla příslušná datumu a času znázorněná nesmyslně červenou barvou, takže při svícení červenou svítilnou nejsou vidět! Jako první jsem tradičně na obloze rozeznal nejjasnější souhvězdí: Velký vůz, Malý vůz a Kasiopeu a podle těchto souhvězdí jsem pak našel i Herkula; blízko Velkého vozu zářil Arktur, ale souhvězdí Pastýře jsem po celou noc mezi oblaky nerozeznal. Okolo půlnoci jsem si konečně byl jistý Letním trojúhelníkem a podle něj vyhledal příslušná souhvězdí (Vega v Lyře, Altair v Orlu, Deneb v Labuti). Díky zářícímu Měsíci nebylo možné pozorovat souhvězdí Střelce a Štíra, nebyl jsem ani schopen najít Severní korunu.

Asi po jedné hodině, když už byl Měsíc pod obzorem, byly dalekohledem na Jupiteru zřetelně vidět dva atmosférické pásy. Pak jsem se až do konce, než mě přemohla ospalost, jen kochal nad severovýchodním obzorem úchvatnými Plejádami.

Ivo Rohlena

28. 07. 2009

Co nabízejí letní noci

Léto je období astronomických paradoxů. Co se klimatických podmínek týče, nelze si pro praktické pozorování noční oblohy představit ideálnější část roku. Nezřídka se teploty v noci pohybují i k 20ti °C, což lze bez nadsázky považovat za pokojovou teplotu. Tento ¨komfort¨ je ovšem vykoupen absencí tzv. astronomické noci a to právě tím, že v období od 31. 5. do 10. 7. Slunce nezavítá níž než 18°pod obzor. Navíc je horký letní vzduch prosycen parami, které slouží, jakožto výborná clona bránící ideálnímu výhledu na oblohu.

Navzdory těmto handicapům nelze letní období z astronomického kalendáře nikterak vyčleňovat, naopak pevně věřím, že právě tato část roku přináší nejvíce párů zvědavých očí pod noční oblohu a je mou milou povinností poukázat na zajímavé události, které budou zdobit nebeskou klenbu prázdninových nocí.

Dvě největší planety Sluneční soustavy Jupiter a Saturn si zhruba v polovině prázdnin vyzkouší střídání stráží. V červenci je na večerní obloze dominantní Saturn, který v první polovině noci ¨padᨠk obzoru, naopak Jupiter je v sedmém měsíci roku viditelný hlavně ve druhé polovině noci a ráno. V srpnu se karta otočí a Jupiter začne být pozorovatelný po celou noc, Saturn si s ním roli nevymění až tak doslovně, posune se na denní oblohu, čímž se stane pozorovatelným jen navečer, navíc hodně nízko nad obzorem. 14. srpna bude ¨Jupík¨ v opozici se Sluncem, což znamená ideální pozorovací podmínky. Navíc v ten večer budou v zákrytu plynného giganta i navzájem mezi sebou jeho dva měsíce, Io a Europa.

Každoročně, mediálně propíranou událostí v oblasti astronomie jsou tzv. Perseidy. O co jde? Je to jeden z mnoha meteorických rojů neboli průletů naší planety pásem drobných částic, které za sebou nechala na své cestě vesmírem tělesa, jako jsou například komety. Více o této grandiózní záležitosti napoví vložený link. Pro letošní Perseidy je nutné uchovat v paměti půlnoc z 12. na 13. srpna. V tento okamžik totiž nastane maximum tohoto roje. Je nutné tedy na nějaké hvězdné mapě vyhledat tzv. radiant roje.

Letní oblohu zdobí letní trojúhelník. To je elegantní pomůcka pro pozorování, jde o asterismus čili falešné souhvězdí. Tento trojúhelník protíná nádherný pás Mléčné dráhy, který je v letních nocích obzvláště intenzivní a nepřehlédnutelný. Za jasných nocí a klidu v atmosféře se jedná o skutečný koncert světla. Již zmiňovaný trojúhelník je tvořen hvězdami Altair, Deneb a Vega. Obzvláště rád se dívám na Alfu Labutě, neboli Deneb, protože mě fascinuje její velikost. Ve výše uvedeném linku je popsáno srovnání svítivosti Denebu a Slunce. Pro větší názornost přikládám obrázek z wikipedie. To malé žluté vpravo je naše mateřská hvězda to vlevo je Deneb :-)

 

                                                             Deneb a Slunce

 

Tolik jen krátké nastínění dění na letním nebi. Více napoví ročenky, astro-software a webové stránky, kterých je na zjišťování aktuálního dění na obloze nespočet.

Přeju jasné noci a klidný vzduch

 

Zdroje informací: wikipedia.cz

aldebaran.cz

Libor "Čibess" Strnka

út./st. 21./22. července 2009

S dalekohledem na balkóně

Pozorovací stanoviště: bytový balkon v centru obce Slavičín
Podmínky: jasno, špatný seeing
Astrotechnika: Refraktor ED 80/600 mm na azimutální montáži Vixen PORTA
Účastníci: Ivo Rohlena

Uprostřed noci jsem otevřel dveře na balkón a z noční oblohy na mě vykouknul nepřehlédnutelný Jupiter. Protože jsem měl stále u sebe v bytě techniku z posledního nočního pozorování, neodolal jsem, zamířil na něj refraktor ED 80/600 mm na azimutální montáži a zkusil udělat pár snímků. Opět jsem ostřil jen pomocí displeje fotoaparátu, ze zorného pole utíkající Jupiter jsem "pointoval" jen pomocí ovládacích šroubů azimutální montáže. Výsledek tedy samozřejmě není nic moc, ale přesvědčil jsem se, že fotku Jupiteru a jeho měsíců udělat lze; příště ve spojení s ekvatoriální montáží a s dopomocí šikovných studentů jistě uděláme fotku mnohem kvalitnější ;-) Na horním obrázku je tedy můj výtvor (viz i fotogalerie), na spodním obrázku je pro daný čas a náš region situace znázorněna v programu Stellarium.

 

 

Jupiter v programu Stellarium

Ivo Rohlena

pá./so. 17./18. července 2009

Komáři se ženili

Pozorovací stanoviště: Modelářské letiště Slavičín
Podmínky: polojasno, špatný seeing, teplota nad 20 °C
Astrotechnika: Refraktor ED 80/600 mm na azimutální montáži Vixen PORTA, okuláry SKY LE 5 mm 1.25", SKY LE 20 mm 1.25", SKY SUPER PLÖSSL 10 mm 1.25", SKY SUPER PLÖSSL 25 mm 1.25", SKY UWA 13 mm 2", SKY UWA 8 mm 2"; Monar 25x100
Účastníci: Kateřina Jiráková, Ivo Rohlena, Barbora Saňáková

Naše druhé prázdninové pozorování bylo ve znamení bodavého hmyzu. Ač jsme se oháněli, seč nám síly stačily, několik bodanců jsme přece jen dostali. Poprvé jsme vyzkoušeli žákovský dalekohled Refraktor ED 80/600 mm na azimutální montáži Vixen PORTA. Před setměním byl zjištěn při použití okuláru 5 mm na betonové ploše letiště špatný seeing, proto jsme se přesunuli na trávu.

 

                                             

 

Po setmění pozorování probíhalo takto:

 

21:50 nad jižním obzorem rozeznáváme naoranžovělou hvězdu Antares
22:00 podle Antara rozeznáváme souhvězdí Štíra
22:05 rozeznáváme nejvýraznější souhvězdí: Velký vůz, Malý vůz a Kassiopeu
22:25 rozeznáváme souhvězdí Střelce
22:30 rozeznáváme souhvězdí Herkula a Severní koruna, zkoušíme nalézt další souhvězdí, ale zaujal nás Jupiter se svými měsíci (zleva: Callistó, Európa, Io, Ganyméd) - při okuláru 5 mm velmi špatný seeing
22:45 rozeznáváme Delfína, Labuť, Lyru a Orla
23:30 používáme okulár SKY UWA 13 mm 2", konečně na Jupiteru rozeznáváme atmosférické pásy!
0:00 rozeznáváme Cefea a Pastevce
0:15 nacházíme souhvězdí Vodnáře

 

                                                             

 

Snažili jsme se nalézt kulové hvězdokupy M4 v souhvězdí Štíra a M13 v souhvězdí Herkula, ale díky jejich vysoké magnitudě a špatnému seeingu jsme je nenašli.

Kateřina Jiráková

so./ne. 4./5. července 2009

Modeláři a astronomové všech zemí, spojte se!

Pozorovací stanoviště: Modelářské letiště Slavičín
Podmínky: polojasno až oblačno, teplota nad 10 °C
Astrotechnika: Schmidt-Cassegrain 203/2032 mm na azimutální montáži Vixen PORTA, okuláry WO SWAN 33 mm 2", SKY UWA 13 mm 2", SKY UWA 8 mm 2"; Monar 25x100
Účastníci: Ivo Rohlena, Ondřej Illek, Tomáš Kvapil, Jan Nepovím, letečtí modeláři

První prázdninové pozorování bylo plánováno s cílem procvičit orientaci na noční obloze, při kterém jsme tentokrát nechtěli válčit s astrotechnikou, proto jsme s sebou k hlavnímu dalekohledu místo paralaktické montáže vzali jen jednoduchou azimutální montáž a vzali s sebou rovněž dalekohled Monar. Vypracovali jsme si přípravu do "papírové verze" pozorovacího deníku - tlustého sešitu A4 s pevnými deskami. Vedle již tradičních objektů našeho zájmu Měsíce a Saturnu jsme chtěli kolem půlnoci "ulovit" i Jupiter v Kozorohovi, naučit se při horizontu poznávat souhvězdí Štíra a Střelce, ve Štíru nalézt červenooranžový Antares, "na šířku palce" vpravo od Antara nalézt kulovou hvězdokupu M4. Dále nás zajímala souhvězdí Severní koruna a Herkules, ve kterém jsme se chtěli podívat na kulovou hvězdokupu M13.

 

                                                             Schmidt-Cassegrain 203/2032mm na azimutální montáži Vixen PORTA

 

Na modelářském letišti jsme se navzájem my a místní letečtí modeláři chlubili svou technikou. Popravdě: oni tu svoji umí ovládat mnohem líp než my zatím tu naši, ale i tak se modeláři se zájmem zahleděli do našich okulárů.

 

                               

 

Počasí nás opět vycvičilo astronomické pokoře a skromnosti. Byli jsme vděčni za bezpečné rozeznání Štíra s Antarem, na chvíli jsme rozeznali Severní Korunu, jinak se nám ale vše ztrácelo v sílící oblačnosti. Azimutální montáž má oproti rovníkové montáži samozřejmě mnohem jednodušší ustaničení, rovněž její ovládání je intuitivně snazší, teprve v polních podmínkách jsme však odhalili její nevýhody vzhledem k našemu hlavnímu dalekohledu: poměrně velký průměr tubusu dalekohledu Schmidt-Cassegrain 203/2032 mm zabraňuje její použití pro objekty ležící v nízkých azimutálních výškách nad obzorem, rovněž je pro praktické užití s azimutální montáží nutno přemontovat držák přehledového hledáčku na tubusu tohoto dalekohledu do jiné polohy, než ve které se nachází při užití rovníkové montáže.

 

                                                      

 

Protože nám, začínajícím astronomům, počasí zabránilo v poznávání hvězdné oblohy (opět jsme nalezení cílů před vlastním pozorováním nejdříve procvičovali v programu Stellarium), zvolili jsme náhradní cíl: pokoušeli jsme se udělat alespoň pár fotografií Měsíce (viz i fotogalerie). Viditelnost (nebo jak astronomové říkají seeing) byla opravdu špatná, ostřili jsme jen pomocí displeje fotoaparátu, použili jsme sice samospoušť, ale naše první fotografie samozřejmě velkou kvalitou neoplývají. Nevadí, bude líp!

Ondřej Illek

Celkem: 186 – Zobrazuji stranu 36 z 38

Přihlásit
Astrodeník je pravidelně konzultován s Hvězdárnou a planetáriem Brno