Celý den jasno? Hurá na Pulčiny!
Pozorovací stanoviště: Pulčiny
Podmínky: Jasno, teplota mírně nad 0 °C, mírný vítr
Astrotechnika: Refraktor ED 80/600 mm na azimutální montáži Vixen PORTA, okuláry SKY LE 5 mm 1.25", SKY LE 20 mm 1.25", SKY SUPER PLÖSSL 10 mm 1.25", SKY SUPER PLÖSSL 25 mm 1.25", polarizační filtry 1.25"
Účastníci: Ivo Rohlena, Eva Rohlenová
Počasí letošní zimy u nás astronomickému pozorování příliš nepřálo. Velkou část zimy bylo celé dny zataženo, celé týdny mělo počasí inverzní charakter a když už bylo pár dní jasno, tak byl zase velký mráz. Jaro u nás začalo 18. 3., byl to první den se skutečně krásným jarním počasím, dlouho jsme ho vyhlíželi, kupodivu jej docela dobře předpověděly i servery s předpovědí počasí (je to trochu podivné, ale výborné zkušenosti zejména s předpovědí oblačnosti mám s tímto norským linkem, na který mě upozornili seminaristé: www.yr.no), proto jsem na tento den naplánoval i večerní pozorování - viz předchozí zápis. Není tedy divu, že když dnes opět od rána svítilo slunce a předpovědi na noc byly příznivé, neodolal jsem a protože jsem nestihl nic ve škole zorganizovat, vyrazil jsem za toulkami pod noční oblohou sám. Tedy sám, přesvědčil jsem nakonec i paní Rohlenovou, aby jela na Pulčiny se mnou.
Obloha byla jasná, nebyla ani příiš velká zima, přece jen mi ale mírný vítr připravil dosud nepoznaný zážitek: strašně mi slzely oči.
První, co jsem paní Rohlenové v dalekohledu ukázal, byl Saturn. Líbil se jí, ale její nadšení nebylo takové, jaké bych očekával (osobně se mi ze všech objektů na noční obloze líbí nejvíc). Následoval Mars a pak už jsme pozorovali Plejády (paní Rohlenová jich samozřejmě prostýma očima napočítala stejně jako většina mých studentů sedm, já jich s bídou vidím maximálně čtyři a to si je spíše domýšlím, ve skutečnosti spíš vidím rozmazaný flek). Měsíc se paní Rohlenové velice líbil. Ostatně, mé drobné zkušenosti zatím vypovídají, že můžete laikům ukazovat s jakýmkoli výkladem cokoli, stejně je ale v dalekohledu nejvíc nadchne "obyčejný" Měsíc. Posledním objektem, který se mnou paní Rohlenová vydržela pozorovat, byla Velká mlhovina v Orionu M42. Ta se jí nejvíc líbila při zvětšení 24x, jak jsem ale začínal zvětšení zvyšovat, byla paní Rohlenová nevrlá, že se jí obraz, který ji napoprvé připomínal jakéhosi draka, mění a už není tak "krásný". Paní Rohlenové pak začínala být zima, také více než hodinové stání ve svahu ji s bolavou nohou, na kterou jsem úplně zapomněl, začínalo unavovat a proto se se mnou rozloučila: "Když ty hvězdy jsou stejně nejhezčí, když jsou pozorovány jen tak očima..."
Dál už jsem tedy bojoval sám. Hledal jsem otevřenou hvězdokupu NGC 2244, která je obklopena mlhovinou Roseta. Mlhovinu jsem dle očekávání neviděl, byl jsem ale přesvědčen, že hvězdokupu ano (podobně jako při pozorování 18. 3. 2010). Zakreslil jsem si její nejvýraznější hvězdy do pozorovacího deníku, doma jsem však při konfrontaci s hvězdnými mapami znejistěl - tak nevím, opravdu jsem ji viděl? Pokoušel jsem se dále nalézt Velkou galaxii v Andromedě M31, ale je to přece jen spíš podzimní objekt, brzy po setmění klesá nízko k obzoru, kde byl asi mírný opar, pozorování samozřejmě rušil i dorůstající Měsíc, Velkou galaxii v Andromedě jsem tedy nenašel. Pozorování jsem zakončil opětovným několikaminutovým pozorováním Saturnu.
