Jasno? Jasno! Pulčiny!
Podmínky: Jasno, později polojasno, teplota nad 0 °C, mírný vítr
Astrotechnika: Refraktor ED 80/600 mm na azimutální montáži Vixen PORTA, okuláry SKY LE 5 mm 1.25", SKY LE 20 mm 1.25", SKY SUPER PLÖSSL 10 mm 1.25", SKY SUPER PLÖSSL 25 mm 1.25", polarizační filtry 1.25"
Účastníci: Ivo Rohlena
Nevím, jak na mé studenty, na mě ale jasné počasí působí jako červený hadr na býka. První aprílový den byl opět ve znamení hezkého počasí, neodolal jsem tedy a večer opět zajel na chvilku na Pulčiny.
Opět jsem se kochal planetami: couvající Venuše byla stále téměř v "úplňku", vedle Jesliček jsem si prohlížel Mars, nejvděčnější a tedy nejdéle mnou pozorovatelnou planetou byl ale samozřejmě Saturn. Po jeho (stranově převrácené) levé straně jsem bezpečně rozeznal jeho dva měsíce, které jsem si zakreslil do papírového pozorovacího deníku. Při pozdější konfrontaci se Stellariem jsem zjistil, že to byly Titan a Rhea.
Přestože jsem si s sebou zapomněl vzít LED svítilnu a nemohl tak vyhledávat objekty v otočné mapce hvězdné oblohy, pokoušel jsem se vyhledávat i DSO. Vedle Kasiopeji v souhvězdí Persea mě zaujal objekt, který se mi očima jevil jako mlžná skvrnka. Když jsem na něj zamířil dalekohled, uviděl jsem v okuláru hezkou otevřenou hvězdokupu. Až doma jsem zjistil, že jsem ve skutečnosti pozoroval dvojitou hvězdokupu NGC 869 a NGC 884.
Někdy kolem 20:30 mě na východě překvapila vycházející souhvězdí, která jsme se učili poznávat loni na jaře: Pastýř, Severní koruna a Herkules. V Herkulovi jsem tedy ihned vyhledal kulovou hvězdokupu M 13.
Po 21. hodině se od jihozápadu začala šířit oblačnost, podobně jako při posledním pulčinském pozorování i tentokrát mi díky mírnému větru slzely oči. Konečně mezi 21:00 a 21:30 jsem zahlédl dvě padající hvězdy vycházející někde od Velkého vozu, dvě přání mi stačila, na víc jsem nečekal.
