Astrodeník GJPAstrodeník GJP

Elektronický pozorovací deník

Letní pozorování v jižních Čechách

Datum pozorování: 4. 7./5. 7. 2016
Pozorovací stanoviště: Radíkovy, Chyšky, okr. Písek, kraj Jihočeský; 665 m n.m.
Podmínky: Jasno, bezvětří
Astrotechnika: Dobson 200/1200; Canon EOS 600D + Sigma 17-70 mm
Účastníci: Martin Hroš

 

                                                 

 

Když jsem s astronomií před asi 14 lety začínal, poprvé jsem z literatury vyčetl, kolik je na obloze vlastně vidět hvězd. V zápětí však bylo uvedeno, že skutečnost je téměř vždy jiná, horší. Tehdy ještě literatura běžně uváděla mezní hvězdnou velikost (MHV) pouhým okem viditelných hvězd asi 6 mag. Nevím, do jaké míry to tehdy odpovídalo skutečnosti, nebo se jednalo jen o pořád dokola opisovanou hodnotu z dob dřívějších, aniž by se někdo z autorů pozastavil nad tím, že už i na venkově je situace v ČR odlišná. A tak jsem se poprvé setkal s pojmem světelné znečištění - umělé světlo rozptýlené v atmosféře, které z oblohy maže hvězdy.

 

Na okrajích měst se staví velká nákupní centra s hektarovými parkovišti, nesmyslně osvětlenými celou noc celoplošně, silnice lemují mega-billboardy nebezpečně oslňující řidiče, zábavní podniky ozařují oblohu světelnými „UFO" a k tomu plýtvavě osvětlené architektonické památky v době, kdy je může obdivovat maximálně nějaký společensky unavený jedinec, vracející se po zavíračce domů a mající úplně jiné problémy sám se sebou. To všechno osvětluje oblohu na desítky kilometrů daleko a ničí přírodní podívanou i na venkově.

 

Na Zlínsku není situace se světelným znečištěním nikterak růžová. Ani na vrcholcích Bílých Karpat nenalezneme úniku před světlem z měst v údolích řek Dřevnice, Olšavy a Váhu. A zdá se mi, že se situace pomalu, ale jistě, zhoršuje. Na internetu čteme otřepaná klišé o „pozorování za městem" o tmě na Šumavě atd. Ano, na Šumavě je obloha opravdu velmi tmavá, tomuto stanovišti navíc také prospívá vysoká nadmořská výška. Překvapivě je relativně tmavá obloha v ČR ještě k nalezení i poblíž civilizace. Po Šumavě patří mezi nejtmavší oblasti republiky mimo jiné okolí Vranovské přehrady západně od Znojma a, světe div se, pár osad ležících na hranici Jihočeského a Středočeského kraje asi 50 km jižně od Prahy.

 

Když jsem sem přijel poprvé a v noci pohlédl na oblohu, tak i na osvětleném dvoře u rodinného domku mi bylo hned jasné, že tady je to jiná liga oproti Luhačovicku. Když se konečně sešlo jasné počasí a bezměsíčná noc, mohl jsem naplno poznat krásu zdejší oblohy. Rozhodl jsem se, že mimo pozorování zkusím vyfotografovat také střed Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce a Štíra. Doma by takový pokus byl zbytečným opotřebováváním fotografické techniky...

 

Vzhledem k absenci kompenzace rotace Země jsem zvolil čas závěrky 9 vteřin a k tomu adekvátně nastavil ISO, ale zase ne tak, aby šum příliš znehodnotil obraz. Pořídil jsem snímky v celkové délce expozice 21 minut a k tomu asi 60 tzv. darkframe snímků, sloužících k redukci šumu. Výsledek můžete vidět na obrázku. Při obzoru sice ruší město Milevsko, není to však příliš vysoko.

 

Skutečné vzrušení však nastalo, když jsem fotoaparát namířil k zenitu do souhvězdí Labutě a nastavil expozici 40 sekund... ta fotka byla na pozadí černá, nikde ani náznak oranžového marastu sodíkových výbojek! Kdybych to udělal v Biskupicích na letišti, výsledek by vypadal hodně odlišně...

 

Z důvodu „zabezpečení výsledku focení" jsem snímky pořizoval v sériích po dvaceti a poté vždy poslední snímek zkontroloval, kdyby náhodou bylo něco s nastavením fotoaparátu v nepořádku. Mezitím jsem se věnoval pozorování Dobsonem. Při tom mi asistoval Karkoschův atlas oblohy. Ale nebylo ho příliš potřeba pro vyhledávání objektů podle podrobných mapek. Proč? Protože většina DSO objektů bylo zřetelných i v hledáčku 7x50! Mlhoviny ve Střelci, jako je Laguna, Trifid a Omega byly při pohledu do okuláru dalekohledu velmi jasnými objekty, žádná duchařina. Dokonce jsem poprvé spatřil i Orlí mlhovinu v hvězdokupě M 16, doma vidím jen tu hvězdokupu a to mám dalekohled s o 5 cm větším průměrem objektivu. Skutečné překvapení však nastalo při vyhledávání mlhoviny „Řasy v Labuti". Tato velká mlhovina, pozůstatek supernovy, je poměrně dost jasným objektem. Avšak v našich podmínkách krásně vynikne spíš až při použití mlhovinového filtru. Tady ho nebylo třeba, byla vidět v hledáčku naprosto zřetelně. Krásně viditelná v hledáčku, i když ne až tak jako Řasy, byla i mlhovina „Severní Amerika".

 

Myslím si, že i člověk, který se o astronomii příliš nezajímá, by žasl nad nádherně jasnou Mléčnou dráhou, která se klenula přes celou oblohu. V té záplavě hvězd bylo někdy i obtížné se zorientovat.

19. 03. 2017

Martin Hroš


Přihlásit
Astrodeník je pravidelně konzultován s Hvězdárnou a planetáriem Brno