Veřejná přednáška "Krásy zimní oblohy studentskýma očima"
Představte si sympatickou mladou slečnu, kterou jste před pár dny potkali na studentském či reprezentačním plesu gymnázia, kde jste ji viděli, jak se svými spolužáky křepčí na parketu. Tutéž slečnu si pak zkuste představit i v hodině fyziky, ve které vykládáte cosi o změně magnetického indukčního toku uzavřeným vodičem. V ruce přitom držíte cívku a válcový magnet a demonstrační přístroj pro měření elektrického proudu či napětí natáčíte směrem do učebny tak, aby měřené hodnoty spolu s celou třídou viděla i právě tato slečna v poslední lavici. Když vycítíte, že vašemu výkladu k dokonalosti stále ještě něco schází (slečna v lepším případě zívá, v horším případě si pod lavicí prohlíží reklamní časopis na kosmetiku), odhodíte cívku i magnet, vrhnete se s neutuchajícím zápalem k interaktivní tabuli a totéž v bleděmodrém za pomocí elektronického pera ukazujete na zářící tabuli. Po vyčerpávajícím „hereckém" představení máte velice dobrou šanci, že se vás před zvoněním sympatické děvče z poslední lavice nesympaticky zeptá: „A k čemu nám to bude?" Na sucho polknete: jednoduše jste neuspěli.
O mnoho úspěšnější samozřejmě nemusíte být ani s výkladem o elektromagnetickém záření či při řešení příkladů z mechaniky. O to větší zadostiučení však pocítíte ve chvíli, kdy stále stejné děvče dorazí na večerní pozorování, její promrzlý spolužák umně namíří objektiv desetipalcového Dobsonu na Velkou mlhovinu v Orionu, děvče pohlédne do okuláru a s obdivným úžasem vykřikne: „Jééé! To je jako na tom obrázku, co jsem viděla na wikipedii!"
Astronomie se již pevně zabydlela na Gymnáziu Jana Pivečky. Astronomii jako aplikaci fyziky prezentovali i na naší druhé veřejné přednášce studenti z nejužšího gymnaziálního astrotýmu. Na přednášce studenti posluchačům předávali své zkušenosti z pozorování zimní noční oblohy nebo z denního pozorování Slunce. Zároveň studenti posluchače zvali na svá denní či večerní pozorování. Přijďte se někdy podívat i vy.
