Astrodeník GJP

Co nabízejí letní noci

Léto je období astronomických paradoxů. Co se klimatických podmínek týče, nelze si pro praktické pozorování noční oblohy představit ideálnější část roku. Nezřídka se teploty v noci pohybují i k 20ti °C, což lze bez nadsázky považovat za pokojovou teplotu. Tento ¨komfort¨ je ovšem vykoupen absencí tzv. astronomické noci a to právě tím, že v období od 31. 5. do 10. 7. Slunce nezavítá níž než 18°pod obzor. Navíc je horký letní vzduch prosycen parami, které slouží, jakožto výborná clona bránící ideálnímu výhledu na oblohu.

Navzdory těmto handicapům nelze letní období z astronomického kalendáře nikterak vyčleňovat, naopak pevně věřím, že právě tato část roku přináší nejvíce párů zvědavých očí pod noční oblohu a je mou milou povinností poukázat na zajímavé události, které budou zdobit nebeskou klenbu prázdninových nocí.

Dvě největší planety Sluneční soustavy Jupiter a Saturn si zhruba v polovině prázdnin vyzkouší střídání stráží. V červenci je na večerní obloze dominantní Saturn, který v první polovině noci ¨padᨠk obzoru, naopak Jupiter je v sedmém měsíci roku viditelný hlavně ve druhé polovině noci a ráno. V srpnu se karta otočí a Jupiter začne být pozorovatelný po celou noc, Saturn si s ním roli nevymění až tak doslovně, posune se na denní oblohu, čímž se stane pozorovatelným jen navečer, navíc hodně nízko nad obzorem. 14. srpna bude ¨Jupík¨ v opozici se Sluncem, což znamená ideální pozorovací podmínky. Navíc v ten večer budou v zákrytu plynného giganta i navzájem mezi sebou jeho dva měsíce, Io a Europa.

Každoročně, mediálně propíranou událostí v oblasti astronomie jsou tzv. Perseidy. O co jde? Je to jeden z mnoha meteorických rojů neboli průletů naší planety pásem drobných částic, které za sebou nechala na své cestě vesmírem tělesa, jako jsou například komety. Více o této grandiózní záležitosti napoví vložený link. Pro letošní Perseidy je nutné uchovat v paměti půlnoc z 12. na 13. srpna. V tento okamžik totiž nastane maximum tohoto roje. Je nutné tedy na nějaké hvězdné mapě vyhledat tzv. radiant roje.

Letní oblohu zdobí letní trojúhelník. To je elegantní pomůcka pro pozorování, jde o asterismus čili falešné souhvězdí. Tento trojúhelník protíná nádherný pás Mléčné dráhy, který je v letních nocích obzvláště intenzivní a nepřehlédnutelný. Za jasných nocí a klidu v atmosféře se jedná o skutečný koncert světla. Již zmiňovaný trojúhelník je tvořen hvězdami Altair, Deneb a Vega. Obzvláště rád se dívám na Alfu Labutě, neboli Deneb, protože mě fascinuje její velikost. Ve výše uvedeném linku je popsáno srovnání svítivosti Denebu a Slunce. Pro větší názornost přikládám obrázek z wikipedie. To malé žluté vpravo je naše mateřská hvězda to vlevo je Deneb :-)

Tolik jen krátké nastínění dění na letním nebi. Více napoví ročenky, astro-software a webové stránky, kterých je na zjišťování aktuálního dění na obloze nespočet.

Přeju jasné noci a klidný vzduch

Zdroje informací: wikipedia.cz

aldebaran.cz

Libor "Čibess" Strnka

Komáři se ženili

Naše druhé prázdninové pozorování bylo ve znamení bodavého hmyzu. Ač jsme se oháněli, seč nám síly stačily, několik bodanců jsme přece jen dostali. Poprvé jsme vyzkoušeli žákovský dalekohled Refraktor ED 80/600 mm na azimutální montáži Vixen PORTA. Před setměním byl zjištěn při použití okuláru 5 mm na betonové ploše letiště špatný seeing, proto jsme se přesunuli na trávu.

Po setmění pozorování probíhalo takto:

21:50 nad jižním obzorem rozeznáváme naoranžovělou hvězdu Antares
22:00 podle Antara rozeznáváme souhvězdí Štíra
22:05 rozeznáváme nejvýraznější souhvězdí: Velký vůz, Malý vůz a Kassiopeu
22:25 rozeznáváme souhvězdí Střelce
22:30 rozeznáváme souhvězdí Herkula a Severní koruna, zkoušíme nalézt další souhvězdí, ale zaujal nás Jupiter se svými měsíci (zleva: Callistó, Európa, Io, Ganyméd) - při okuláru 5 mm velmi špatný seeing
22:45 rozeznáváme Delfína, Labuť, Lyru a Orla
23:30 používáme okulár SKY UWA 13 mm 2", konečně na Jupiteru rozeznáváme atmosférické pásy!
0:00 rozeznáváme Cefea a Pastevce
0:15 nacházíme souhvězdí Vodnáře

Snažili jsme se nalézt kulové hvězdokupy M4 v souhvězdí Štíra a M13 v souhvězdí Herkula, ale díky jejich vysoké magnitudě a špatnému seeingu jsme je nenašli.

Kateřina Jiráková