Astrodeník GJPAstrodeník GJP

Elektronický pozorovací deník

Aurora Borealis 2

Datum pozorování: 10. 5. 2024
Pozorovací stanoviště: Biskupice
Podmínky: Jasno
Astrotechnika: Canon 550Dm s objektivem IRIX 21 mm f/1,4 Dragonfly na stativu Hama
Účastníci: Martin Hroš

Vážení čtenáři Astrodeníku,

 

toto období, které se blíží vrcholu sluneční aktivity, je poněkud turbulentní. Od posledního pozorování polárních září, prezentovaného zde v listopadu minulého roku, mnoho času neuplynulo. Mezitím byly záře z ČR pozorovatelné dokonce několikrát! To, co se odehrálo v druhém květnovém týdnu... to se skutečně nestává často.

Série středně silných a silných erupcí na Slunci, doprovázená výrony koronální hmoty (CME), přišla v příhodný čas. Aktivní oblasti byly natočeny přímo k Zemi a přímo k ní taky směřovala rázová vlna CME s předpokládaným příletem někdy nad ránem 11. května - a navíc byl Měsíc blízko novu. Nejprve bouře třídy G3, později předpověď zvýšila třídu na G4.

Z listopadu jsem už věděl, co napoví o průběhu... No ale mýlil jsem se.

Po 19. hodině SELČ sondy detekovaly příchod CME takových parametrů, že bylo jasné, že magnetické pole Země za necelou tři čtvrtě hodinu zažije něco, co dlouho nezažilo. A ani my ne... Někteří to v roce 2003 viděli, já bohužel ne, až do pátku 10. 5. 2024.

 

                                     

 

CME udeřilo do zemského magnetického pole takovou silou, že už navečer bylo jasné, že nad námi plane záře... polární záře! První vlna naplno rozbouřila magnetosféru kolem desáté až půl jedenácté večerní a bylo to spektakulární divadlo! Trvalo však zhruba půl hodiny a pak utichlo... Avšak nadále nazelenale planoucí severní obzor bylo něco, co jsem ještě neviděl! Tak jsem čekal... Aplikace na mobilu ukazovala, že je vysoká pravděpodobnost něčeho zajímavého.

 

                                     

 

A to přišlo krátce po půlnoci v prvních minutách soboty 11. května! Záře začala nabírat na intenzitě. To, co následovalo, překonalo všechno, co jsem si kdy myslel, že z těchto zeměpisných šířek uvidím! Celá, opravdu celá, obloha začala tančit barvami od fialové, červené, až po zelenou!!! Neskutečné divadlo měnících se jasů a tvarů! Severní obzor byl jasně zelený a nad ním pásy, které tancovaly svůj překrásný aurorální tanec červeno-fialovo-bílého flamenga. Tou dobou někde k jihu zářila stálice, kterou všichni známe - Hvězda Arcturus, jasný to maják každého astronoma. Nikdy v životě bych nevěřil, že uvidím to, co jsem viděl! Kolem něj planula Auroral Corona! Zeleno červená Aurora Corona na azimutu k JJZ a asi 60° nad obzorem!!! Řeknu Vám jedno: kdybyste mi řekli, že z domu uvidím (a i vyfotím) polární záři při pohledu k jihu, považoval bych Vás do té noci za blázny.

 

                                                     

 

Pár čísel na závěr. Bouře dosáhla intenzity G5, tedy nejvyšší a Kp index hodnoty 9! Něco, na co jsem čekal asi 12 let od doby, kdy jsem si s touto myšlenkou začal pohrávat - že to, co jsem v roce 2003 prošvihl, by tehdejší maximum mohlo zopakovat. A čekání se vyplatilo! Záře skutečně osvětlovala krajinu kolem mě!

Bouře byla natolik silná, že pokračovala celou sobotu až do ranních nedělních hodin! Škoda, že v sobotu 11. 5. bylo zataženo, k těm 600 snímkům by přibyly jistě další, stovky dalších!

 

Edit (Ivo Rohlena) - ke článku byly níže přiloženy fotky od Petera Hájka z Horní Lidče a Amálie Gbelcové z Vlachovic (úplně dole):

 

                     

 

                                                             

 

                                                                     

 

 

 

 

 

10. 05. 2024

Martin Hroš


Přihlásit
Astrodeník je pravidelně konzultován s Hvězdárnou a planetáriem Brno